Jaroslav Platil
Výtvarník
2 kurzy
Narodil jsem se v roce 1962 v Praze. Dětství jsem však prožil v Příchovicích v Jizerských horách, kde můj otec pracoval jako správce rekreační chaty. Tomuto období přikládám důležitý význam, neboť jsem byl v nejužším vztahu k tehdy ještě krásné přírodě.
Když mi bylo šest let, mohli jsme se díky Pražskému jaru vrátit zpátky do Prahy. No, byl to šok, žádná příroda jen ty obličeje lidské v rozmanitosti jejich pestrých povah. Myslím, že jsem v lidech hledal to, co kamenným zaprášeným domům chybělo – život. Někde v té době jsem si v lidech uvědomil sílu svobodné vůle tvořit vlastní osud, ale hlavně znamení jejich vybrané cesty v mapě obličeje a v jejich pohybech.
Proto dnes stále tvrdím, že to, co jsme odhalili jako děti díky našemu jemnějšímu vyciťování, dnes těžko znovu objevujeme.
V deseti letech jsem začal malovat s pocitem, že malovat umím a že mi to jde. Až posléze jsem rozeznal rozdíl mezi talentem a pracovitostí, a že je potřeba především úsilí, kterým se talent naplní. Výtvarnému povolání jsem se naplno mohl věnovat až po roce 1990. Rozhodnutí divoké, ale správné.
Během mé výtvarné kariéry jsem zažil profesní úspěchy i možnost kariérního růstu, ale rozhodl jsem se vyhnout galerijnímu mainstreamu, který mě svým zavazujícím způsobem vyčerpával. Postupem času jsem svou výtvarnou profesi obohatil výukou. Záměr to nebyl. Můj první student mě oslovil, aniž bych o možnosti učit vůbec uvažoval. Za pár dní s sebou přivedl dalšího zájemce o výuku. A ten dalšího a už se to rozběhlo. Výhodou mi bylo, že jsem se učil a objevoval konkrétní výtvarné formy sám. Díky tomu jsem k výuce využíval podobnou cestu spějící k výsledkům, jakou jsem sám ušel. Nově poznaná nevýhoda byla verbalizovat naučené. Za roky zkušeností jsem vybudoval jedinečnou metodiku výuky, která studenty naučí technickou i filozofickou spojitost mezi obrazem, tvůrcem a okolním světem. Mám radost, když moji studenti mají radost ze svých prací.
