Tipy pro houbaře: jak sbírat, sušit a zpracovávat houby

„Co Čech, to muzikant,“ je známé rčení. V případě naší téměř národní vášně pro houbaření se dá rčení jednoduše parafrázovat: „Co Čech, to houbař“. A opravdu – velká část z nás se stává hlavně v létě a na podzim vášnivými sběrateli hub.

Někteří se ale o to, kdy a jak sbírat houby nejvíc zajímají, až když se v médiích a na sociálních sítích začnou objevovat první zprávy a fotografie úlovků. 

Naší houbařské vášni se nelze divit

Houby jsou totiž „zdarma“ a na rozdíl od řady jiných států jsou zatím naše lesy veřejně přístupné ve dne v noci. Ani není nijak váhově omezen sběr hub. Výjimky pro vstup do lesa platí pouze v krátkých obdobích po vichřicích, kdy hrozí nebezpečí pádu stromů, nebo na víkendové podzimní hony myslivců. 

Houbaření je navíc skvělým a zdravým koníčkem. Spojuje pobyt na čerstvém vzduchu s chůzí a přirozeným pohybem.

Jak se stát dobrým houbařem?

Před návštěvou lesa je důležité se dobře obléci a vybavit se vhodným košíkem. Možná i košíky, pokud je vás víc nebo houby zrovna rostou ve velkém. Skvělé jsou košíky s víky, které zabraňují zaneřádění sesbíraných hub smetím při prodírání se houštinami.

V lese by mělo být samozřejmostí, že se chováme tiše, neplašíme zvěř a druhy hub, které neznáme nebo nechceme sbírat, neničíme rozšlapáváním. Jsou totiž krásnou ozdobou lesa. Skvělé je také mít s sebou přímo v lese atlas hub anebo, alespoň pro začátek, doprovod zkušeného houbaře.

Ze všeho nejdůležitější ale je mít základní přehled, jak sbírat houby. Kdy a na které houby můžete vyrazit do lesa nebo třeba na louku. Také, které houby můžete sbírat a které by vám na talíři mohly uškodit. Nebo jak houby čistit a zpracovat.

Takový přehled o houbách a vše důležité o sbírání, poznávání a určování hub získáte také v mém kurzu Velký kurz houbaření.

Jakým způsobem sbírat houby? Jak čistit houby - v lese nebo až doma?

Existují různé poučky, zda houby odřezávat nebo vykrucovat ze země. V tomto případě záleží na velikosti. Pokud se jedná o malé druhy, tak ty můžeme odříznout těsně nad povrchem půdy. Ty, které mají tuhé třeně (např. penízovka sametonohá), řežeme těsně pod kloboučkem.

Některé druhy je lépe odštípávat nehty. Mezi takové houby patří špička obecná. Tento druh má totiž tu vlastnost, že za sucha seschne a po dalším dešti se znovu oživí. A čerstvou špičku obecnou poznáme právě tak, že při odštípnutí v nožičce praskne – neohýbá se. Právě takové plodnice chceme a sbíráme je.

Pokud sbíráme druhy rostoucí v trsech na pařezech (např. opeňka měnlivá nebo třepenitka svazčitá), můžeme je po několika kusech odsekávat nožem přímo do podloženého košíku. Drobnou penízovku smrkovou, rostoucí hojně v jarním období na šiškách smrků ponořených v mechu, je vhodné odstříhávat nůžkami.

Velké a masité druhy jako jsou hřibovité houby nejsnáze lehce vykroutíme z půdy, vzniklou jamku lehce zašlápneme (abychom zabránili vysychání podhoubí) a spodek před uložením do košíku očistíme. Tím zabráníme znečištění již předem nalezených hub a po návratu domů máme ulehčenou práci při zpracování úlovku.

Jak zpracovat houby po návratu domů?

Množství, které můžeme ihned zkonzumovat, nakrájíme a tepelně zpracujeme. Zbytek můžeme na několik hodin uložit v chladničce pro pozdější použití. Výjimečně, pokud se jednalo o zdravé a kvalitní houby, je můžeme uchovat do druhého dne.

Pokud máme hub větší množství, přistoupíme k jejich konzervaci. Nejobvyklejšími způsoby jsou sušení a nakládání.

Jak sušit houby?

Velké hřibovité druhy, případně lišky nakrájíme na plátky 3-4 mm silné a usušíme je nejlépe v polostínu na sítech. Dá se použít i sušička na ovoce, ale kvalitnější a levnější je první způsob.

Jak houby nakládat?

Houby se nakládají do sladkokyselého nálevu. Ten si můžeme vytvořit sami nebo zakoupit již hotovou směs koření. K nakládání se hodí hřibovité houby, lišky, ryzce, čirůvky nebo strmělky mlženky. Naložit můžete i muchomůrku růžovku nebo sírovec žlutooranžový, nehodí se holubinky – jsou drobivé.

Kdy za houbami vyrazit do lesa, případně na louky?

Záleží na ročním období a na četnosti srážek. První jarní houby (penízovky smrkové) můžeme nalézt ve vyspělém smrkovém lese na spadlých šiškách zanořených do mechu. Hodí se do polévek a používají se celé kloboučky. 

Koncem března můžeme zkusit štěstí a vydat se na šťavnatky březnovky. Tento druh se ale poslední roky stává vzácnějším a hledá se obtížně, protože zprvu se ukrývá pod povrchem půdy.

V dubnu a květnu máme největší šanci na houbařský úlovek při pátrání po májovkách – čirůvky májovky se výborně uplatní v omáčce. Kromě májovek patří mezi jarní houby taky závojenka podtrnka a také smrže a kačenky. Od května dál už můžeme nacházet první hřiby kováře a hřiby dubové.

S přibývajícími slunečními paprsky množství druhů hub prudce narůstá a pokud je dostatečně vlhko, máme naději na bohaté úlovky. Přebytky si můžeme usušit nebo naložit pro použití v zimním období.

Houby se dají sbírat prakticky až do konce roku a při mírné zimě i v lednu.

Co dělat, když se (při)otrávíte houbami?

Pokud jste snědli větší množství hub, může se vám udělat nevolno. Obzvlášť navečer. Houby jsou totiž hůř stravitelné. Proto by si ti, kteří mají „slabší žaludek“, měli dávat opravdu pozor.

Někdy pomůže se vyzvracet, ale pokud jste snědli nejedlé nebo dokonce jedovaté houby, a je vám stále zle, je nutné vyhledat okamžitou pomoc.

Pokud dojde na nejhorší a po snězení jídla z hub stále zvracíte nebo máte průjmy, ihned kontaktujte lékaře. V každém případě zajistěte zbytek houbového pokrmu. Pokud už vám žádný nezbyl, je nezbytné odebrat vzorek zvratků (případně stolice) pro laboratoř ke zjištění, jakým druhem houby otrava nastala.

Bohužel vážné otravy houbami jsou každým rokem velmi časté, hlavně v letním období!

Proto vždy platí základní poučka, která říká, že sbíráme houby jen takové, které dobře známe. Pokud si nejsme jistí, po návratu domů je vhodné si nechat nasbírané houby zkontrolovat nejzkušenější osobou v rodině nebo třeba sousedem, zkušeným houbařem.

Často se totiž stane, že jedovaté houby přimíchají omylem do košíku děti.

Houbařem se může stát každý! V jakémkoliv věku

Nejlepší samozřejmě je, když houbařské zkušenosti získávají děti postupně od svých rodičů nebo prarodičů. Nikdy ale není pozdě.

Příkladem je slovenský mykolog Aurel Dermek. Ten se začal zajímat o houby až v důchodu a vypracoval se během několika let natolik, že v roce 1974 vydal spolu s českým mykologem Albertem Pilátem monografii Hríbovité huby a atlas Poznávajme huby. Na tehdejší dobu to bylo velmi kvalitní dílo s nádhernými barevnými malbami hub.

Kolik se dá naučit druhů hub, které poznáme v terénu? Odhadem se dá říci, že během přibližně třech let je možné umět rozlišit kolem 100 druhů. Opravdový odborník pak dokáže správně rozpoznat přibližně 300 druhů. 

Zároveň si však musíme uvědomit, že z toho, co se naučíme během sezóny, část přes zimu zapomeneme. Proto je potřeba si houby s novou houbařskou sezónou zase v paměti oživit. Nebo si je oživovat průběžně.

Třeba tím, že si zajdete na výstavu hub. Takové výstavy pořádají nejrůznější kluby a spolky. Případně běžte občas do lesa se zkušenějším houbařem. A pokud nic moc v lese zrovna nenajdete? Nevadí, příště to bude určitě lepší!

Váš Zdeněk Hájek