Mám doma dva kluky a když vedou s tátou takový ty chlapský řeči, nejraději bych je vypnula všechny tři, ale kdyby tu možnost neměli, něco by jim scházelo. A jsou na světě kluci, kterým to schází, a my jim můžeme pomoct.  Možná si řeknete, že tenhle příspěvek na Kurzy pro radost nepatří, ale radost nemusíme mít jen z toho, co si vyrobíme.

Nedávno jsem dostala od kamaráda odkaz, který mě chytil za srdce. Pomáhá řešit právě to, o čem píšu na začátku…podává chlapskou ruku těm, kteří jí vedle sebe nemají, totiž mladým mužům – klukům z dětských domovů.

Kdysi před lety jsem pracovala na sociálním odboru. Tam jsem zblízka poznala život dospívajících v dětských domovech a jejich těžký start ve skutečném životě. Mladí dospělí-nedospělí odcházeli z ústavní péče do „opravdového“ světa naprosto nepřipraveni a často neobstáli „bez ztráty kytičky“.

Dneska není bohužel situace o moc lepší. Je sice spousta organizací, neziskovek a charitativních spolků, kde se mladým snaží pomáhat. Příkladem jsou různá chráněná bydlení, kurzy finanční a ekonomické gramotnosti a podobně, ale stačí to?

Je to podpora, ale podle mne tam chybí takové to obyčejné „člověčenství“.

Projekt Jeden rok s Patronem mě nadchnul tím, že právě s tímhle pomáhá.  Dospívajícím klukům z domovů nabízí chlapskou ruku, které se jiní kluci mají možnost chytit v rodinách. Tady je to ruka patrona. Kluci mohou po letech hlavně „ženské“ výchovy poznávat konečně i mužský svět 🙂  a co si budeme povídat, ten je od toho ženského světa hodně odlišný.

Projekt je sice určen pro muže, ale my ženy také můžeme přispět. Třeba jen tím, že odkaz pošleme mužům ve svém okolí – bratrům, manželům, kamarádům,… Určitě je někde kolem Vás chlap, kterému tohle bude dávat smysl! I kdyby pomohl jen jednomu mladému neztratit se ve světě, udělá tím kus práce a může být právem pyšný sám na sebe!

A Vy na něj také a to za to stojí 🙂